﻿&editionNumber=59
&editionVolume=3573

&centralHeader="ZHROUCENÍ ZÁPADNÍHO VALU SE BLÍŽÍ"

&mainArticleHeader="OBRANA ŘÍŠE POD TĚŽKÝM TLAKEM"

&mainArticleText="V počátečních fázích války utrpělo bombardovací velitelství RAF nad Němci okupovanou Evropou strašlivé ztráty. V roce 1939 přešlo britské letectvo po neúnosných ztrátách při denních náletech výhradně na noční operace; bombardéry totiž kvůli nedostatečnému doletu britských stíhaček létaly bez doprovodu. V říjnu 1943 Američané kvůli těžkým ztrátám při denních bombardovacích misích přerušili všechny nálety nad německým územím. B-17 byly sestřelovány alarmujícím tempem díky mimořádným schopnostem a přesnosti zkušených německých pilotů. Luftwaffe dosáhla vrcholu v roce 1943 a mnoho jejích jednotek získalo tvrdé zkušenosti při obraně Říše, zejména piloti určení k útokům na velké a těžkopádné bombardovací svazy. Spojenci od té doby vyvinuli přesnější bombardovací vybavení, postupy a taktiku, například proudy bombardérů, které snížily ztráty zpět na přijatelnou úroveň.
Teprve po zavedení P-51 Mustang přibližně před rokem začaly americké a britské bombardéry skutečně pronikat hluboko nad Německo a přesně zasahovat závody válečné výroby. Američtí stíhací piloti využili zkušenosti získané v Evropě i nad Tichým oceánem a začali vyrvávat kontrolu nad německým nebem Bf 109 a Fw 190, hlavním pilířům domácí protivzdušné obrany. Po měsících prudkých vzdušných bojů a bombardovacích kampaní začala opotřebovací válka do poloviny minulého roku těžce dopadat na německé zásoby a infrastrukturu, zejména na závody vyrábějící letecké palivo. Souhrnné zprávy uvádějí, že do července klesla německá výroba leteckého paliva o 98 % své kapacity a zásoby se od začátku dubna snížily o 70 %. Přehlíženým důsledkem nedostatku paliva je omezení výcvikových letů, které dále zhoršuje kvalitu pilotního sboru Luftwaffe. Zápisky ze schůzky vysokých německých důstojníků ukazují, že od zesílení spojenecké bombardovací kampaně po nástupu doprovodných P-51 klesla výroba tanků o 35 %, letadel o 31 % a dopravních prostředků se vyrábí o 42 % méně. Tyto hodnoty ostře kontrastují s vrcholem výroby před květnem 1943.
V září se spojenecká strategická bombardovací kampaň začala překrývat s postupem pozemních sil do Německa, což bombardérům a stíhačkám vytvořilo nové taktické možnosti. Na bojišti se objevují německé superzbraně, proti nimž Spojenci zdánlivě nemají přímou odpověď; nejlepším způsobem, jak tyto železné bestie ochromit a válku co nejrychleji ukončit, je proto uškrtit jejich zásobování."

&secondaryArticleHeader="ME 262 SCHWALBE – VLAŠTOVKA A BOUŘNÝ PTÁK"

&secondaryArticleText="Není zatím jasné, kdy první operační proudová stíhačka vstoupila do služby Luftwaffe, potvrzena jsou však pozorování již z loňského dubna. Dne 26. července jedna z těchto nových stíhaček se šípovým křídlem napadla a těžce poškodila průzkumný Mosquito, který po návratu havaroval při přistání. Mosquito je proslulé rychlostí, nový proudový stroj však podle odhadu letěl o 120–150 mil za hodinu rychleji. První zprávy vyvolaly mezi spojeneckými bombardovacími křídly i stíhacími skupinami šok. Pokud jsou pravdivé, může mít Německo v rukou zbraň schopnou změnit průběh války. Do srpna byly prováděny první operační mise proudových stíhaček na světě a Luftwaffe tvrdí, že sestřelila 19 spojeneckých letadel za cenu 6 Me 262.
Německé vrchní velení objednalo dvě varianty Me 262. První je stíhací Schwalbe neboli Vlaštovka. Se čtyřmi 30mm kanóny v přídi určenými k ničení bombardérů a odhadovanou maximální rychlostí 560 mil za hodinu nemají Spojenci nic, co by tomuto stroji odpovídalo kombinací rychlosti a palebné síly. Pro piloty i střelce všech spojeneckých letadel je to oprávněně znepokojivé. Existují i další varianty výzbroje, jejich přesné složení však zatím není jasné.
Druhá verze Me 262 byla navržena jako stíhací bombardér Sturmvogel neboli Bouřný pták, dostatečně rychlý, aby unikl protiletadlové palbě i nepřátelským stíhačkám a přitom pronikal hluboko nad nepřátelské území a ničil pozemní cíle. Americká rozvědka uvádí, že bombardovací verze může nést vnější pumový náklad 1 200 liber, ten však výrazně snižuje maximální rychlost a zrychlení, tedy hlavní výhodu proudového stíhacího bombardéru. Další již pozorovanou slabinou je mimořádná zranitelnost při vzletu a přistání kvůli velmi dlouhému a plochému přiblížení. To povzbudilo spojenecké piloty a P-51 Mustang i P-47 Thunderbolt výrazně zvýšily počet stíhacích průzkumů zaměřených na lov těchto proudových strojů. Pokud Luftwaffe v této fázi války nedokáže dostat do vzduchu stovky nových stíhaček a bombardérů, může být na záchranu německé armády před blížícím se osudem příliš pozdě. Dokážou-li však Němci vyrábět tyto stroje alespoň ve středních počtech, mohou silám Osy poskytnout oddech potřebný k soustředění obrněných jednotek a k protiútokům během zimy."

&fakeArticle1Header="AMERICKÁ 1. A 3. ARMÁDA SE SPOJILY U HOUFFALIZE"

&fakeArticle2Header="RUDÁ ARMÁDA DOBYLA TILŽI PŘI POSTUPU O 17 MIL VE VÝCHODNÍM PRUSKU"